Každá kresba má svůj obsah. Ať už ji kreslí dítě školou povinné v matematice na okraj sešitu nebo ji načmárá byznysmen během nudné porady či telefonující mimoděk při hovoru do poznámkového bloku. Čáry, tvary, barvy… to vše promlouvá o našem podvědomí. Když děti kreslí obrázky, zůstanou dospělí velmi často ohromeni jejich představivostí. Méně pozornosti však věnují “výkladu” obrázku. Když děti kreslí, dělí se přirozeně o své pocity. Promítají do svých kreseb na vědomé i podvědomé úrovni svou náladu, celkové rozpoložení, zážitky ze svého okolí, strach i obavy. Když to vezmu z druhé strany – kreslení dává dětem i dospělým prostor k vyjádření. Některé čmáranice už od pohledu vyzařují vztek. Není nad to upustit páru skrze pastelky. Intenzita a dynamika tahu, použité barvy a mnohdy i konkrétní motiv mají svou symboliku. Třeba takové autíčko je ztělesněním rychlosti, pohybu vpřed, změny.
Zvláště u předškolních dětí, které mají ještě omezenou slovní zásobu nebo patří k méně sdílným (například autisté) se kresba stává cenným pomocníkem i v terapii. Vnímaví učitelé, družinářky, vychovatelé ale především rodiče tak mohou nad obrázkem vést dialog s dítětem a usnadnit pochopení situace, kterou dítě prochází. Kresba jako způsob komunikace je nesmírně důležitá k sebepoznání i jako klíč k odhalení příčin nemocí. Neexistuje onemocnění, na jehož vzniku nebo trvání by se nepodílel náš duševní stav. Nemoci dětí velice často zrcadlí problémy rodičů. Jak se léty prohluboval můj zájem o celostní přístup ke zdraví – vzrůstala i má touha dozvědět se více o směrech, které mohou být nápomocné v diagnostice a terapii. Pastelkování je jednou z forem sebepoznávaní prostřednictvím kresby.
Chcete-li své kresby se mnou sdílet – napište na info@jakzitbarevneji.cz